Ochrana historických památek

Barokizující poutní kaple Panny Marie Loretánské, zvaná též Hüblerova, se nachází na jižním okraji Prachatic na konci ulice Zlatá stezka. Jejím vlastníkem je město Prachatice, na jehož žádost byla v lednu 2009 prohlášena za kulturní památku.
Vystavěna byla na místě starší malé loretánské kaple, o níž se v současnosti téměř nic neví a která byla produktem doby uctívání Panny Marie Loretánské v českých zemích v období od první poloviny 17. století do poloviny 18. století, inspirovaného ve středoitalském městě Loretu, po Římu druhém nejvýznačnějším poutním místě Itálie, v němž se nachází Sancta Casa (Svatý domek) – rodný dům Panny Marie. Stavebníkem této původní loretánské kaple byl nositel příjmení Hübler (Hibler), právě po něm se současná kaple nazývá též Hüblerova.

Úmysl vystavět novou loretánskou kapli na místě staré vznikl s největší pravděpodobností v průběhu padesátých let 19. století. Výstavba nové kaple Panny Marie Loretánské probíhala v období od 24. března 1862 do konce října 1864. Prostředky na stavbu byly získávány z příspěvků nábožných věřících. Až v roce 1903 byla dodatečně odtěžena zemina kolem kaple a vystavěna opěrná zeď proti sesuvům půdy.

Kaple je postavena ve zlidovělém barokizujícím slohu a představuje dochovaný kvalitní příklad sakrálního stavitelství – církevní architektury prezentující poutní náboženskou tradici místa. Ukazuje pronikání principů venkovských kaplí do příměstského prostředí a vzájemné ovlivňování lidového pojetí baroka a velké církevní barokní architektury. Dokladuje životní způsob a prostředí společnosti ve druhé polovině 19. století.

Kaple je přízemní obdélného půdorysu se zúženým půlkruhovým závěrem bez otvorů. Zastřešení sedlovou, nad závěrem půlkuželovou, střechou se dvěma věžičkami. Přední je ve formě hranolové zvoničky s otevřenými půlkruhově ukončenými prostupy, završená mohutnou profilovanou římsou nesoucí nízkou zděnou jehlanovitou stříšku zakončenou dioritovou koulí se vsazeným kovaným křížem. Zadní je válcová lucerna, členěná lizénami na čtyři pole, každé s oválným oknem v mělké špaletě, a ukončená profilovanou korunní římsou nesoucí nízkou oplechovanou kupoli s patkou ve vrcholu nesoucí dioritovou kouli s kovovou šesticípou hvězdou, tvořící vrcholové zakončení. Lucerna přivádí světlo na oltář uvnitř kaple. Vnější povrch kaple je bohatě zdoben plastickými štukovými prvky. Vstupní průčelí, orientované k východu, obsahuje obdélníkový vstup s obloukovým nadpražím ohraničený štukovými profily. Nad vstupem je kruhové mírně zploštělé okno v hluboké kónické špaletě, nad kterou z fasády vystupuje půlkruhová úzká profilovaná římsa. Nad římsou je vyvedena štuková iniciála letopočtu „MDCCCLXII“ (1862). Po obou stranách vstupu člení průčelí dvojice plastických lizén. Po celém obvodu kaple probíhá vysoká hluboce profilovaná podokapní (korunní) římsa výrazně vysazená před fasádu. Na čelní straně na ni dosedá trojúhelníkový štít lemovaný shodně profilovanou výraznou obvodovou římsou. Štít obsahuje plastický nápis „AVE MARIA“ (latinská verze českého Zdrávas Maria). Boční stěny plasticky člení vždy trojice pilastrů s římsovou hlavicí bez patky. V polích mezi pilastry obsahuje každá stěna dvojici mírně oválných oken v hluboké kónické špaletě. Nároží jsou zaoblena. Celá kaple je zapuštěna do okolního svažitého terénu, který u kaple ukončuje kamenná zeď.
Interiér lodi je čtvercový plochostropý s náběhy klenby v rozích. Stěny jsou hlavní plochou tvořeny vpadlinami ohraničenými svisle pilastry s římsovou hlavicí a shora obloukem nad okny navazujícím na hlavice pilastrů. Oblouk vždy lemuje půlkruhová úzká profilovaná římsa. Podlahu kryje kamenná, na koso položená dlažba. Na loď navazuje kamenným stupněm a vítězným obloukem oddělený presbytář. Vítězný oblouk lemuje úzká profilovaná římsa a uzavírá dvoukřídlá mříž s pevnou horní částí. Stěny presbytáře tvoří převážně půlkruhový zúžený závěr bez otvorů navazující na úzkou část v šířce lodi s okenními otvory. Presbytář má kupulovou klenbu s pěti segmentovými lunetovými vstupy. Obsahuje dřevěný, imitací mramorování a zlacení polychromovaný, pseudobarokní oltář z roku 1862, který tedy tvořil původní vnitřní vybavení kaple. Hlavní část oltáře představuje mohutná mensa s navazujícím oltářním nástavcem tvořeným soklovou částí, vlastním retabulem s novým oltářním obrazem s motivem Panny Marie a ve vrcholu štítovým nástavcem oltáře.

V roce 2007 byla provedena kompletní obnova střešní části kaple, poškozené pádem vedle rostoucí lípy v říjnu 2006. Roku 2008 byl proveden propustek pod silnicí před kaplí k odvodu povrchových vod od kaple. V roce 2009 následovala, vyjma již opravené střešní části, celková stavební obnova kaple. V roce 2010 byl kompletně restaurován původní oltář a doplněn nedochovaný oltářní obraz. V souladu s původním řešením bylo dále na základě historické fotografie kaple z roku 1900 provedeno nové vrcholové zakončení zvoničky pozlaceným kovovým křížem kotveným do dioritové koule a lucerny pozlacenou kovovou šesticípou hvězdou kotvenou do dioritové koule.