Krajina v prostoru Prachatice – Volary náležela v dávné minulosti k pohraničnímu hvozdu, kterým procházela Zlatá (solná) stezka – prastará obchodní cesta vedoucí z Pasova přes Freyung, České Žleby, Soumarský most a Volary do Prachatic a dále pak přes Netolice do Prahy. Po této stezce , kterou používali pravděpodobně již Římští obchodníci, byla k nám dopravována sůl pocházející ze Solnohradských dolů. Prachatičtí získali výhradní právo obchodu s Pasovskou solí. V roce 1323 pronajal Vyšehradský probošt Jan městu právo vybírání mýta na Zlaté stezce.
Lesy obklopující město věncem kopců ze západu, jihu a jihovýchodu získaly Prachatice do trvalého vlastnictví postupně v průběhu několika staletí. První část lesů – Zdenice, Libín a Oseky dal městu s právem lovu v horách a rybolovu v potocích roku 1370 vyšehradský probošt Jan Soběslav, jako náhradu za odebrané právo vybírání mýta na Zlaté stezce.
V XVI. století získává město od svých tehdejších Pánů Rožmberků další lesy, které ležely SZ za Šibeničním vrchem – Probošt, Hvozdec (dnešní Vevovec) a Pěnkov (dnešní Pinkov).
Rožmberkové ve snaze osídlit rozsáhlá nezalidněná území na pomezí Čech dávali poddaným rozmanitá práva obvykle na úkor lesů jako je pastva dobytka, hrabání steliva v lesích, kosení trávy na pasekách a kácení dříví „ke stavbě i pálení v potřebném množství. I když později docházelo k omezování původních privilegií, jako ku příkladu výslovný zákaz pastvy dobytka v mlazinách (podle Rožmberského poddanského řádu z r. 1560), nebo zavedení jednorázového hospodářského poplatku za odběr dříví (tzv. Stubenforst) patrně na přelomu XVI. a VII. století, starousedlíkům v počtu 233 domů města Prachatic, zůstala výsada bezplatného odběru dříví z městských lesů (tzv. Holzrecht) v neztenčené míře zachována.
Dosavadní výsady městu Prachatice v užívání lesů byly ponechány i novým majitelem císařem Rudolfem II. po prodeji měst Prachatice a Volary Petrem Vokem z Rosenbergu roku 1601.Po osudné bitvě na Bílé Hoře v roce 1620 bylo město Prachatice obsazeno vojsky císařského generála Karla Bonaventury Buqoye a dekretem knížete Karla z Lichtesteinu všechna městská práva zrušena a majetek zkonfiskován. Od roku 1622 noví vlastníci Prachatic – krumlovští Eggenbergové – vrátili městu zabavený majetek i s lesy a právem užitku, ponechali si však od roku 1637 právo lovu, o které se město s vrchností 150 let soudilo. Sporné právo lovu, které měšťané střídavě vlastnili a pozbývali, bylo městem trvale získáno až za císaře Josefa II. roku 1783.
Zprávy o prachatických lesích a hospodaření v nich jsou do 18. století velmi kusé a málo konkrétní. Teprve Josefínský katastr z roku 1785 umožňuje bližší pohled do lesního hospodářství města. Dozvídáme se z něj, že lesní majetek se skládal z těchto částí:
| Žernovický vrch | odd. 1 (r.1976) |
| Zdenický vrch | odd. 2 |
| Les Jelemka | odd. 3 , 4 |
| Hora Libín | odd. 5 – 15 |
| Probošt, Hvozdec, Pěnkov | odd. 16 |
| Dubový vrch | odd. 17 |
| Černá hora a Cvrčkovice (Grilling) | odd. 18 – 20 |
Celková výměra byla v této době 891 ha lesa s těžební možností 2600 m3 měkkého dříví ročně. V prachatických lesích se odedávna hospodařilo špatně. Krádeže dříví byly na denním pořádku, stromy se na stojatě vyvětvovaly, nadměrně se nadále hrabalo stelivo. Na pasekách se kosila tráva a i přes zákaz se tu pásla stáda hovězího dobytka, ovcí, koz a koní. Tento neutěšený stav tradující se ještě z dob rožmberských byl příčinou celé řady stížností, z nichž vyplynulo koncem XVIII. století komisionelní řízení za účasti vedoucích úředníků schwarzmberského krumlovského panství a zástupců města Prachatic s purkmistrem v čele. Revizní zpráva z roku 1796 podchycuje:
- výši holin ( 62 ha) a ředin (49 ha), které dohromady zaujímají 12,6 % z celkové plochy a tudíž byly vyřazeny z dřevní produkce
- zásoba předmýtních porostů činí 230 m3/ha
- zásoby mýtních porostů činí 235 m3/ha
Snaha o řádné lesnické využití se datuje do začátku XIX. století, kdy řízení lesů po odborné stránce podléhalo přímému dozoru schwarzenbergských lesních úředníků. V roce 1817 rozhodl Schwarzenberg o systematizaci lesů. Na majetku města provedl systamatizaci Křišťanovický jízdní myslivec František Schönauer. Provedeno stanovení a zaměření hranic majetku, plošné rozdělení, výpočet zásob dřeva a stanovení těžeb.
K řádnému zařízení lesů města Prachatice došlo teprve v devadesátých létech XIX. století. Provedl je schwarzenbergský lesní inženýr A. Saitz. Plán byl vypracován na období 1886-1895 a obsahoval tyto části:
- Historický úvod
- Poloha, orografické a hydrografické poměry
- Hornina, půda, podnebí
- Právní poměry
- Odbytové poměry
- Dřeviny a stav porostů
- Dosavadní způsob hospodaření
- Zaměření a zařízení porostů
- Zásady hospodaření
- Stanovení předmýtních a mýtních těžeb
Všeobecně lze konstatovat, že podle Schönauerovy systematizace se prakticky nehospodařilo a těžilo se dle potřeby. Tedy asi až do roku 1856 se hospodařilo toulavě, umělá obnova se omezovala prakticky na smrkové a borové síje a na výsadbu pozemků přičleněných k lesu z arondačních důvodů.
Posléze po tomto období se přechází na rozsáhlé holoseče ve stejně starých porostech. Porosty, které po těchto těžbách vznikaly, byly většinou nekvalitní. Všechny tyto skutečnosti si vynutily potřebu nového zařízení , jehož prováděním byl pověřen právě inženýr Saitz. Jemu bylo svěřeno i další vypracování desetiletého plánu na období 1896 – 1905. První světová válka přerušila plynulý sled obnov LHP a ke třetí obnově plánu dochází až v roce 1922, ke čtvrté pak r. 1932 s platností do roku 1941. Oba tyto plány jsou prováděny schwarzembergskou taxační kanceláří v Hluboké nad Vltavou Obě hospodářské knihy včetně evidencí jsou novodobě v majetku Města Trachatice.
Druhá světová válka opět znemožnila pravidelné obnovy LHP.Další obnova v roce 1947 soukromou taxační kanceláří předcházela šesté obnově LHP provedené Lesprojektem v roce 1958, poslednímu plánu před převzetím majetku města státem.
Po staletí obhospodařovaný městský lesní majetek v celkové tehdejší výměře 1285 ha roku 1960 přechází pod správu LZ Prachatice.
Po změně společenských poměrů po roce 1989 byl historický majetek navrácen zpět městu. Lesnické hospodaření se město znovu ujímá prostřednictvím své organizace – Městské lesy Prachatice od 1.1. 1992, od roku 1995 spol. s.r.o.
K původnímu historickému majetku města přibývají obecní lesy obcí Libínské Sedlo, Staré Prachatice, Kahov – Oseky a konfiskáty.
Městské lesy Prachatice s.r.o. v současné době ohospodařují 1600 ha lesa v náročných a těžko přístupných terénech na svazích hor přivrácených k městu ze všech světových stran. Značné výškové rozdíly (od 517 do 1090 m.n.m.) , rozmanitost podloží (granodiority, ruly, amfibolity aj.) a rozdílné zásobení spodní i povrchovou vodou daly zachovat rozmanité skladbě lesů.
V zastoupení dřevin dominuje smrk (65%) s borovicí (20%). Dříve hojně zastoupená jedle zaujímá menší podíl (5%). Z dalších dřevin je zastoupen BK (6%), javor (2%), modřín (1%), bříza (1%). Přimíšené jsou dále olše, osika, jasan, douglaska,dub, lípa a jeřáb.
Les musí vedle produkčních funkcí zajišťovat i funkce veřejného zájmu (mimoprodukční) – -vodohospodářské, půdoochranné, klimatické, rekreační, zdravotní ap
Celé území prachatických lesů je významnou pramennou oblastí a zásobárnou jak povrchových vod (Husinecká vodní nádrž) tak i spodních vod (oblast Libína a Černé hory).
Cenný zbytek suťového horského lesa s pramenem a kaplí sv. Patriarchy byl vyhlášen chráněným územím –„Přírodní rezervací Libín“.
Klima zdejších lesů a kvalita vodních pramenů pod Libínem daly předpoklad vzniku bývalých lázní. Lázeňské vycházkové stezky jsou návodem k posílení plnění rekreačních funkcí příměstské části lesů.
Snahou lesního personálu je řádně pečovat o svěřený lesní majetek a rozvíjet všechny funkce lesa ke spokojenosti vlastníka i všech návštěvníků a zároveň je i prosbou o ochranu lesa a celého životního prostředí .
Z historických pramenů lesních hospodářských plánů zpracoval Ing. František Štěrba.